úterý 23. dubna 2013

Syrské mýdlo Alep - vavřínový zázrak z Východu

Syrské Aleppo si nezakládá pouze na pověsti průmyslového města, ale především na více než tisícileté tradici výroby olivového mýdla. Nejdříve se jednalo o polotekutou formu mýdla, ale až kolem 8. století se podařilo dát mýdlu pevný tvar...


I když jeho nejdůležitější ingrediencí je olivový olej, nikdo mýdlu jinak než vavřínové neřekne. Sabún ghár, čili vavřínové mýdlo, se dá považovat za obchodní značku, kterou používají stovky výrobců na území Mašriku (pozn. oblast arabského světa ležící na východ od Středozemního moře). Vavřínového oleje (aneb oleje z bobkového listu) se svou typickou a nezaměnitelnou vůní se pro výrobu mýdla běžně používá od dvou do čtyřiceti procent, zbylou část přestavuje olivový olej. Během vaření mýdla se ještě do směsi přidává alkalická soda a voda. 

 Náročná výroba 
Nejdříve se do obří nádoby nalije olivový olej a smíchá se s hydroxidem sodným. Za vysoké teploty a stálého míchání se postupně přidává vavřínový olej a voda. Při vaření mýdla vzniká glycerín, který se následně z kotle odebírá. Když vaření skončí a mýdlová směs dostatečně vychladne, vylije se postupně na rovnou podlahu, až vznikne velké zelené zrcadlo pronikavé vůně. Vrstva zelené hmoty o výšce 6-7 centimetrů se nechá den uležet. Poté si aleppští mýdlaři obují dřevěné sněžnice a připraví několikačepelový nůž připomínající hrábě. „Tihle pánové se postaví za sebe a tento mládenec si stoupne na tento nůž,“ vysvětluje majitel jedné z aleppských manufaktur na mýdla Ahmad Kassár. Stejně jako v pohádce o řepě řetěz lidí držících se chytne kolem pasu a společně táhnou a táhnou, ne však řepu, nýbrž toho mladíka stojícího na zmíněném noži. Tímto pohybem nakrájí mýdlo na vodorovné pruhy. „Paráda, kluci! A teď už pěkně ručně!“ povzbuzuje pan Kassár své zaměstnance, kteří špachtlí ukrajují kousky z dlouhých pruhů mýdla. 

Dalším krokem je označení výrobce. „Pečetidlem se vyrazí požadovaný obrázek do kostky a dá se na stranu,“ představuje Ahmad Kassár další postup výroby. Mýdla se skládají tak, aby mezi jednotlivými mýdly byly mezery, kterými by proudil vzduch a odváděl z mýdel přebytečnou vlhkost. „Když je mýdlo čerstvé, je takhle zelené. Také obsahuje hodně vody. Musí zrát minimálně půl roku, aby začalo být tvrdé,“ říká Ahmad Kassár. Během procesu zrání se mýdla ještě několikrát přemístí a otočí, aby se dosáhlo rovnoměrného vyschnutí. Čím je mýdlo starší, tím je více hnědé. Stará mýdla jsou také hodně tvrdá, protože obsahují minimum vody. „Na tomto mýdlu je skvělé, že se nekazí. Čím ji starší, tím je lepší,“ raduje se Ahmadův kolega Imád al-Chálidí. „Když ho rozkrojíte, uvidíte, jak je prostřední část krásně zelená a voňavá. To vavřín dává mýdlu tuto vůni,“ prozrazuje tajemství úspěchu mýdla. 

Účinky

Mýdlo Aleppo se vyrábí v zimních měsících, kdy panují nejlepší klimatické podmínky pro přípravu a chladnutí směsi. Za horkých jarních a letních měsíců mýdlo dostatečně proschne. Na podzim je mýdlo připraveno k prodeji na trhu. Arabové si aleppské mýdlo oblíbili kvůli jeho výborným vlastnostem. Kůži dodává hebkost a vyživuje ji, vlasy jsou zase po použití krásně lesklé. Mýdlo je vhodné i na problematickou pleť, akné, ekzémy, lupenku, opary, záněty kůže, růžovku nebo odbourávání lipidů a kožního tuku.

Jak bylo výše zmíněno, mýdlo Alep musí obsahovat pouze olivový olej a olej k plodů bobkového listu. Mýdlo nesmí obsahovat palmový nebo kokosový olej, což jsou levné oleje, které pomohou snížit výrobní náklady výrobce a tím se snižují i prodejní cenu. Takto vyrobené mýdlo již postrádá svou účinnost a nemá nic společného s tradičním mýdlem Alep. Dále je nutné se podívat na obsah oleje z plodů bobkového listu. Pokud mýdlo obsahuje méně než 12 % oleje z plodů bobkového listu, jeho dezinfekční a čistící účinky se tím rapidně zhoršují. Rovněž výrobní cena mýdla, které obsahuje 20 % oleje z plodů bobkového listu je pro výrobce značně vyšší, než když mýdlo obsahuje pouze 5 %.

Muzeum

Aleppo ale není jediným místem, kde se tradiční sabún ghár (tj. vavřínové mýdlo) proslavilo. V Sýrii prosluly také města Kassab a Idlib, v Libanonu Sidon a Tripoli a v Palestině Nábulus. Aleppské mýdlo je však v současnosti nejznámější název. Nejeden výrobce v Aleppu již přemýšlel vzdát mýdlu poctu a otevřít zde muzeum tradiční výroby mýdla, zůstalo však jen u nápadu. Zato v libanonském Sidonu se sen skutečností stal, když se díky nadací rodiny Audi přeměnila bývalá továrna na mýdla na muzeum. Exponáty pocházejí ze všech koutů Mašriku, kde se mýdla z oliv a vavřínu vyráběli. Návštěvníci tak můžou vidět malé rozdíly v receptuře a tvaru mýdel mezi jednotlivými regiony. Mýdla totiž nemusí mít tvar obyčejné kostky, ale může být také trojhranných, kosočtvercových, srdcových či listových tvarů plných reliéfových dekorací.


Máte-li chuť syrská vavřínová mýdla vyzkoušet, není nic jednoduššího, než si je objednat. Vybírat můžete z různých tvarů a rovnou ze dvou značek - tradičního výrobce Najel, nebo značky Alep Royal


Článek přavzat a upraven z: www.blizkyvychod.eu 

pondělí 15. dubna 2013

Venkovská tržnice

Nemluvme o samostatnosti a soběstačnosti, začněme být nezávislí hned. Podporujme místní...

Venkovská tržnice je výsledkem spolupráce partnerského projektu místních akčních skupin podpořeného dotací z Programu rozvoje venkova ČR. Cílem projektu je zlepšit kvalitu života místních obyvatel a snížit závislost regionu na vnějších zdrojích. Projekt podporuje vzdělávání, rozvoj služeb, podnikání, vzájemnou spolupráci a komunikaci lidí, kteří žijí na území partnerských místních akčních skupin. Venkovská tržnice je postupně rozšiřována o další funkce využitelné ve venkovském prostředí.

Venkovská tržnice nabízí nejen zviditelnění pro místní podnikatele, ale také bohatý zdroj informací pro obyčejné občany - bazar, e-shop či pravidelné aktuality a informace o zajímavých lokálních akcích a kulturním vyžití v místním regionu...


pondělí 8. dubna 2013

Velký seriál o přírodní kosmetice - 5. díl

Velký seriál o přírodní kosmetice pomalu končí... Dnes se s Vámi rozloučíme některými dalšími kosmetickými ingrediencemi, na které byste si měli dát na obalech kosmetických výrobků pozor, a opět doporučíme přírodní alternativy.


Ze všeho nejdříve si ještě jednou připomeňme zcela základní rozdíl mezi přírodní a nepřírodní kosmetikou. Ten spočívá zejména v použití "olejové složky", bez které by se neobešel téměř žádný kosmetický výrobek. Oleje slouží k promaštění či hydrataci pokožky a poskytují řadu cenných látek, esenciálních mastných kyselin a vitamínů, jež naše pokožka, pleť i vlasy ke své výživě nutně potřebují. 

Konvenční kosmetika se s oleji vypořádává po svém. Aby mohly jednotlivé značky na trhu obstát, musejí buď snížit své náklady na minimum a pyšnit se nízkou cenou, nebo se vypořádat s velkou konkurencí tím, že svým výrobkům dodají zdání výjimečnosti a luxusu, cenu zvýší, ale náklady na výrobu stále zůstanou stejné. Tohoto lze docílit jedině používáním nejlevnějších ropných a tedy chemických produktů jako je Parrafinum liduidum nebo Petroleatum (kosmetická vazelína). Parrafinum Liquidum je směs tekutých ropných vysoce rafinovaných uhlovodíků (rafinace = čištění, při kterém se odstraňují nežádoucí nečistoty). Když si dáte takový krém či emulzi na obličej, pokožka sice krásně změkne a zhedvábní, jenomže cítíte, že krém se nevstřebal, že zůstal na povrchu, kde vytváří jakýsi pokožce cizí film. Regenerační účinek se tedy rychle vytrácí a jediné, co vám zůstane jsou ucpané póry... Tzv. Petroleatum, vazelína, je pak směs polotuhých uhlovodíků získaných z ropy. Jsou 2 typy: žlutá a bílá (to je bělená forma žluté). Vazelína má podobné účinky jako již zmíněný Paraffinum Liquidum. Jsou však značky, které se od těchto ropných produktů distancovaly a ve svých výrobcích je nahrazují o něco dražšími přírodními oleji, získanými z rostlin. Pokud se však nejedná o certifikovanou přírodní kosmetiku, stále si nemůže být spotřebitel jist tím, zda se jedná o rafinované oleje, či oleje lisované za studena, které jsou mnohokrát kvalitnější. 

Teprve certifikovaná přírodní kosmetika přichází na trh s čistými, tzv. panenskými oleji lisovanými za studena. Můžete si být tedy jisti, že výrobek, který právě držíte v ruce a kde je ve složení uveden jakýkoliv rostlinný olej, pochází pouze z těch nejkvalitnějších olejů - často také v bio kvalitě (ta se značí uvedením hvězdičky* nad danou bio ingrediencí). Jedinou výjimku snad tvoří pouze přírodní mýdla, která jako svůj zmýdelněný základ obsahují většinou oleje rafinované. Oleje lisované za studena se pak v nich vyskytují jako výživná složka, která se přidává na konci procesu výrobu. Je tomu tak z toho důvodu, že pro proces zmýdelnění jsou díky svým některým vlastnostem mnohem vhodnější oleje rafinované. Navíc by se v procesu tzv. zmýdelnění z většiny panenských olejů jejich prospěšné látky zčásti vytratily, a proto je vhodnější ty nejcennější a nejkvalitnější oleje přidávat až na samém konci výroby coby výživnou složku mýdla.

Přesto však rafinované oleje úplně nezatracujme a řekněme si ještě něco více o rozdílu mezi oleji lisovanými za studena a oleji rafinovanými. 

Rafinované oleje jsou získávány mechanickým lisováním semen či plodů dané rostliny za vyšších teplot a dále extrahovány pomocí organických rozpouštědel. Nelekejte se, rozpouštědla v oleji nezůstanou, získaná surovina se ještě dál čistí a zbavuje všech nežádoucích příměsí a nečistot v procesu zvaném rafinace. Ten zahrnuje řadu kroků – od neutralizace, při níž se olej zbaví nežádoucích volných mastných kyselin a všech případných příměsí po lisování, přes filtraci, kdy se k horkému oleji přidá bělicí hlinka, která na sebe nabalí barevné sloučeniny, a olej se pak přefiltruje, až po dezodoraci, během níž se destilací s vodní párou odstraní pachové a chuťové látky. Vznikne tak čistý tuk bez původní chuti a vůně. Jinými slovy, rafinované oleje mají jen slabý tukový pach, jinak jsou chuťově neutrální a navzájem si velmi podobné, takže je možné libovolně je zaměňovat. Při rafinaci se navíc z oleje odstraní většina škodlivin a doprovodných látek, které mohou urychlit kažení. Olej tím ale také přichází o část vitaminů a další cenné látky, vůni a chuť rostliny, z níž je vylisován. Při rafinaci navíc mohou vznikat nežádoucí transmastné kyseliny a také vysloveně škodlivé sloučeniny 3-MCPD. Tento postup však umožňuje daleko vyšší výtěžek, proto jsou rafinované oleje obecně mnohem levnější. 

Oleje lisované za studena se naopak získávají šetrným lisováním bez využití vysokých teplot a další nutné rafinace. Proto jsou také často označovány jako „panenské“, i přestože toto označení je podle evropských předpisů vyhrazeno jen pro olivové oleje. Znamená to, že nejsou dále žádným způsobem upravovány, nanejvýš jen filtrovány a odstřeďovány. Vyráběny jsou také z kvalitnějších semen a plodů, protože olej z méně hodnotných semen a plodů by už nebylo možné žádným způsobem vylepšit. Lisování zastudena je tedy mnohem šetrnější varianta, která zachovává v oleji maximum cenných látek. Její nevýhodou je však malý výtěžek lisování, a tím pádem vysoká cena. Oleje lisované zastudena jsou proto dražší než rafinované oleje. Jsou zpravidla různých barev od sytě žluté po červenou a voní a chutnají po daných plodech či semenách. Při mechanickém lisování zůstávají v oleji všechny v tucích rozpustné vitaminy, přítomné v původní rostlinné surovině (hlavně vitamin E), cenné nenasycené mastné kyseliny a další živiny. S nimi ale také zbytky pesticidů z chemických postřiků rostlin nebo polycyklické aromatické uhlovodíky ze znečištěného životního prostředí, které dokáže rafinace zčásti odstranit (to samozřejmě neplatí o bio olejích).

Nyní si však již pojďme říci něco o dalších kontroverzních látkách obsažených v běžně dostupné kosmetice. Jedná se především o silikony. Silikony našly uplatnění snad ve všech oborech lidské činnosti. Výhoda silikonu oproti „uhlíkovým“ umělým hmotám je vysoká tepelná i chemická odolnost. Jsou nehořlavé, většinou netoxické a jejich vlastnosti se dají velmi dobře regulovat. Známe tak silikony v podobě řídkého oleje až po tuhou hmotu. V kosmetice se začaly silikonové deriváty používat poměrně nedávno. Od té doby se ale mohutně rozšířily a dnes jsou k dostání silikonové deriváty pro nejrůznější účely od náplní do sprejů po speciální emulgátory. Ve složení INCI je poznáme celkem snadno. Všechny názvy které obsahují koncovku –icone nebo –icon jsou silikony (př. Dimethicone, Cetyl Dimethicone Copolyol, Polymethicone atp.). Jejich hlavní výhodou je, jak už bylo řečeno, naprostá stálost. Na pokožce nevytvářejí mastný pocit a dávají zdání sametové pleti. Ve vlasové kosmetice se používají velmi často, zanechávají vlas lesklý bez pocitu mastnoty. Vytvořit dnes vlasový kondicionér bez silikonů, tak aby byl zákazníkem dobře přijat, je již téměř nemožné. Všichni jsme si na ně rychle zvykli. V přírodě jsou však silikony naprosto nerozložitelné. Zatímco mikrotenový sáček z polyethylenu se rozloží za přibližně 300 let, stejný sáček ze silikonového plastu se rozloží za 300 000 let, a to je jen odhad. Silikony jsou našemu tělu naprosto cizí, nedokáže je nijak odbourat. V tomto ohledu představují ekvivalent křemene, který bychom si také asi do pokožky nevtírali. Silikony zůstávají na pokožce velmi dlouhou dobu, postupně ji zanášejí a pleť pomalu přestává vytvářet vlastní tukovou vrstvu. Stává se suchou a my musíme silikony používat stále dokola. O to přece výrobcům jde. Navíc jejich výroba je všechno, jenom ne ekologická. I když dnes jsou pokusy o nové způsoby přípravy silikonů, stále je neužívanější vysoce energeticky náročný proces chlorace rozžhaveného křemene, jeho alkylace a následná hydratace. Skoro ve všech krocích se používají vysoce agresivní a jedovaté látky. Aby se proces vyplatil, musí se provádět v mamutích množstvích a tím se ještě zvyšuje nebezpečnost pro životní prostředí. Přírodních alternativ silikonů ovšem mnoho není, ale v certifikované přírodní kosmetice se úspěšně nahrazuje jojobovým olejem nebo olivovým skvalenem, které mají podobné vlastnosti, ale nezatěžují životní prostředí a jsou příznivé našemu zdraví. Lidskému tělu jsou velmi blízké (skvalen je dokonce součástí přirozeného kožního mazu) a snadno se zúčastňují nejrůznějších biochemických procesů. 

Zastavme se také u glycerinu a kolagenu, které jsou v kosmetice rovněž s velkou úspěšností používány. Glycerin je nasládlá, hustá tekutina, která je silně hygroskopická. Laicky řečeno, váže na sebe vodu. Jak působí na pokožku, závisí na mnoha okolnostech. Jestliže použijeme spíše menší množství a pokud jej přidáme do emulze V/O, tedy voda v‹ oleji, pak nelze mít nejmenší námitky a naši pleti glycerin jen prospívá (zvlhčuje ji). Také v mýdlech nachází své uplatnění, pokud se jedná o přírodní glycerin vzniklý při procesu zmýdelnění, nikoliv uměle dodávaný. V ostatních případech glycerin spíše škodí - sice „zvlhčuje“ povrch pokožky, ale dehydruje podkoží. Konvenční kosmetika si s ním však nedělá příliš velké starosti a používá jej opravdu velké množství (jeho negativní účinky se samozřejmě neprojeví hned, ale až po nějakém čase. Zprvu se totiž zdá, že pokožka si téměř lebedí a je dokonale hydratovaná).  Co se pak týče výrobu glycerinu, průmyslově se vyrábí hydrolýzou rostlinného a živočišného oleje, při které vznikají mastné kyseliny a glycerol. V certifikované přírodní kosmetice si opět můžete být jisti, že glycerin je původem rostlinný, nikoliv z živočišných tuků, které jsou často výstupním produktem kafilérií. Kolagen je pak nejdůležitějším proteinem v lidském organismu. Jedná se o ve vodě nerozpustnou organickou látku, která je základním stavebním prvkem pojivových a vazivových tkání, ke kterým patří kosti, chrupavky, cévy, šlachy, zuby a kůže. Kolagen tvoří 25-30 % hmotnosti všech bílkovin v lidském těle, 10 % celkové hmotnosti a až 70 % kůže. Jeho nejmenší stavební jednotkou jsou aminokyseliny. Ty jsou spojeny specifickými, tzv. peptidovými vazbami do dlouhých spirálovitě šroubovaných řetězců. Kolagen vytváří bílé, neprůhledné vláknité útvary, které tvoří mezibuněčnou hmotu, strukturu buněk, tkání a orgánů. Kolagen účinně vyživuje a regeneruje kloubní chrupavky, šlachy, vazy a kosti. Má proto zásadní význam pro správnou funkci pohybového aparátu. Také odpovídá za obnovu kožních buněk. Stárnutím dochází k nižší produkci kolagenu a snížení rychlosti obnovy pokožky, což je jednou z příčin tvorby vrásek. Jeho nedostatek také způsobuje nižší pružnost, pevnost a hydrataci kůže. V konvenční kosmetice nejčastěji opět najdete kolegen živočišného původu, který je běžně extrahován z jatečného odpadu, kdežto v certifikované přírodní kosmetice je opět kolagen rostlinný - většinou z pšeničných proteinů či z proteinů z mořských řas. 

Také je třeba se ještě zmínit o chemických UV filtrech a jejich přírodních alternativách. Chemické filtry jsou organické sloučeniny, které pronikají do pokožky a tam pohlcují UV záření. Naši pokožku tak chrání před sluncem chemickou reakcí - přeměnou UV záření na teplo. Tyto chemikálie však s sebou nesou zároveň tři velké problémy - produkují volné radikály, a tím mohou způsobovat změny, které vedou k rakovině, narušují hormonální rovnováhu a jsou to chemické syntetické látky, které se hromadí v našem tělesném tuku. Kvalita přírodní sluneční kosmetiky se nikterak neliší od běžné kosmetiky. Významným prvkem při výrobě přírodních opalovacích prostředků a hlavním rozdílem oproti normálním opalovacím přípravkům je, že syntetické filtry jsou nahrazeny přírodními minerálními pigmenty (oxid titaničitý, oxid zinečnatý), které odráží sluneční paprsky jako zrcadlo. Naše pokožka se tedy nemusí vypořádávat se škodlivým UVA a UVB zářením, které by jinak kůže pohltila.

Nakonec se krátce zastavme u aromat a barviv, bez kterých by kosmetika tak příjemně nevoněla a tak nádherně nevypadala. V běžné kosmetice se do výrobků běžně používají nejrůznější parfémy neboli umělá aromata, která se snaží napodobit ta přírodní (přírodu však bohužel nikdy neviděla, zato jsou však mezi lidmi oblíbena a často za přírodní zaměňována - klidně se pak může stát, že člověk, který se někdy poprvé setká s pravou vůní např. vanilky, může být z její vůně zprvu nepříjemně rozčarován, protože byl celý život zvyklý na úžasně vonící vanilín). Tyto syntetické vůně a aromata poznáte velice lehce, jelikož na etiketě jsou vždy uvedena pouze jako "Parfum". Jestliže však na etiketě uvidíte Parfum* - znamená to naopak, že daná kompozice je složena výhradně z přírodních éterických olejů. Nejčastěji se však na obalech přírodní kosmetiky objevuje například toto: Limonene, Cinnamal, Linalool, Citral, Citronellol, Coumarin, Geraniol, Eugenol - všechno to jsou složky přírodních éterických olejů, které se většinou nevyjmenovávají (nevyzrazuje se tak daná originální kompozice). Co se týče barviv, situace je obdobná - v konvenční kosmetice se většinou setkáte s těmi syntetickými, příp. potravinářskými (jsou značena jako CL, např. CL 52015), přírodní kosmetika si poradí i bez nich například pomocí různých hlinek, chlorofylu, beta karotenu, černého uhlí nebo barevných jílů.

A úplně nakonec ještě k tuhým mýdlům, která si také zaslouží naši pozornost. Kromě zmíněných ingrediencí jako jsou oleje a voda se při jejich výrobě vždy musí použít hydroxid sodný alias NAOH, což je agresivní chemická látka. Nebojte se však, hydroxid sodný se nakonec při procesu zmýdelnění přemění na soli mastných kyselin a glycerin a po procesu zrání, který trvá zhruba čtyři týdny, se zbytky hydroxidu vypaří úplně. Problémem pak je pouze mýdlo, které kromě soli mastných kyselin (pocházejících z použitých rostlinných tuků) či přidaných výživných olejů a přírodních barviv a aromat obsahuje rovněž tzv. EDTA. EDTA (často v podobě tetrasodium EDTA) je jednoduše řečeno změkčovač tvrdé vody, která často brání proniknutí čisticích látek dovnitř pokožky. Pomocí této chemické látky pak mýdla zkrátka jen lépe myjí. Pozor si pak také dávejte na sodium tallowate, což je hovězí sůl pocházející z hovězího loje, v mýdlech hojně využívaná... Místo toho raději dávejte mýdlům čistě rostlinným, založeným na osvědčené kombinaci tří olejů - olivového, kokosového a palmového.


A nyní se již s naším seriálem o přírodní kosmetice definitivně rozloučíme a budeme rádi, pokud vás cokoliv napadne napsat pod tento článek do komentářů...


úterý 2. dubna 2013

Jarní detox pleti = biofáze

Jaro sice letos stagnuje, ale už nyní není od věci se na něj pořádně připravit a zbavit se "nánosů" zimy. A jak jinak než prostřednictvím detoxikace, kterou kromě těla potřebuje i naše pleť, která je po zimě unavená a bez známek vitality. K tomu mimo jiné může skvěle posloužit řada unikátních přípravků české přírodní aromaterapeutické kosmetiky Nobilis Tilia - biofáze alias enzymatické ošetření pleti...
 
Biofáze představuje novou generaci výrobků enzymatické regenerace, která splňuje nejen známou a očekávanou bioaktivitu kosmetických a masážních přípravků, ale i velmi náročné požadavky, které jsou kladeny na přírodní produkty. Je účinnou a jedinečnou metodou přírodního ošetření pleti a pokožky pro kosmetičky, maséry, fyzioterapeuty i pro domácí použití. Biofáze jako metoda enzymatické regenerace je založena na regeneraci a aktivaci enzymů - životně důležitých látek pro lidský organismus. Enzymy jsou látky, které umožňují život. Spouštějí a urychlují všechny biochemické reakce, které se uskutečňují v každém živém organismu. Žádné minerály, vitamíny, bílkoviny ani hormony nevykonají svou práci bez enzymů. Naše těla, všechny naše orgány, tkáně a buňky fungují díky enzymům. Bez enzymů by neexistoval život.

Enzymy se mimo jiné podílejí: 
 
- na všech procesech látkové přeměny (metabolismu)
- na přeměně potravy na stavební součásti a energii
- na odstraňování zestárlých a opotřebovaných buněk i na jejich náhradě novými buňkami
- na odvádění odpadních látek metabolismu (detoxikaci)
- na nervové činnosti a myšlení
- na obraně těla proti mikrobům i jiným škodlivinám (imunitní systém)
- na hojení všech druhů ran a zánětů 

 
Využití enzymů při léčení
 
Již v dávnověku lidé používali k léčení různých ran a vředů dužinu a šťávu z ovoce bohatého na enzymy (fíky, papáju, ananas) aniž by věděli, že jejich účinek souvisí s vysokým obsahem enzymů. Také v dnešní době využívá moderní medicína enzymy pro léčbu řady onemocnění. Některé enzymy se podávají na podporu trávení, jiné se používají k lokální léčbě špatně se hojících ran a další slouží k rozpouštění krevních sraženin v cévách životně důležitých orgánů - např. při léčbě akutního infarktu.  

Druhy a aktivita enzymů
 
V současné době je v lidském těle popsáno na 3000 druhů enzymů. Zcela určitě to ale není konečné číslo. Každý jednotlivý enzym má určitý účinek na různé regulační oblasti v organismu. Enzymy náš organismus získává dvěma způsoby – buď z přijímané potravy (enzymy jsou součástí všech živých organismů) nebo tvorbou či vylučováním vlastních enzymů. Pro život a zdraví je nezbytná nejen přítomnost všech druhů enzymů v dostatečném množství, ale i jejich vysoká aktivita. Současný způsob života, stres, nadměrná konzumace léků a alkoholu, nedostatek pohybu, kouření, špatné stravovací návyky, toxická zátěž ve stravě, vzduchu a životním prostředí velmi negativně ovlivňují jak množství enzymů přijímaných potravou, tak schopnost těla vylučovat enzymy vlastní.

Funkce enzymů
 
Jednou z hlavních funkcí enzymů v těle je účast při trávení. Enzymy štěpí jednotlivé složky potravy (cukry, tuky, bílkoviny) na jednodušší části, které jsou potom využity ke stavbě těla nebo jako zdroj energie. Každá součást stravy má v syrovém stavu kompletní obsah enzymů, které jsou schopny štěpit jeho jednotlivé složky. Enzymy jsou však velmi citlivé na teplo. Při vyšší teplotě jsou aktivnější (nemocné tělo proto zvyšuje svou teplotu, aktivuje enzymy a urychluje tak regeneraci organismu), ale pokud teplota překročí 45°C, jsou všechny úplně zničeny! Přesně to se stane, když tepelně upravujeme svou stravu, která se tak mění na mrtvou hmotu. Jak může mrtvá potrava živit naše tělo? Když sníme potravu, která je syrová, je živá, enzymy v ní nebyly zničeny teplotou nad 45°C. Žvýkáním potravy se uvolňují přítomné enzymy a štěpení živin tak začíná již v našich ústech. Proces pak pokračuje v trávicím ústrojí, kde se přidávají enzymy vyloučené tělem. Požíváním tepelně zpracované stravy, ve které byly všechny enzymy zničeny, tak tělo pro její strávení musí všechny enzymy dodat samo. Trávení tak začíná až v žaludku, kde je potrava promíchaná s tělem vyloučenými enzymy. Tělo tak musí produkovat nadměrné množství trávicích enzymů a to má svoje důsledky. Především jsou nadměrně zatěžovány žlázy vylučující enzymy (např. slinivka). Tělo také musí vynaložit dodatečnou energii a živiny potřebné k produkci vyššího množství vlastních trávicích enzymů. Činí tak nevyhnutelně na úkor tvorby ostatních enzymů, které jsou pro jeho fungování zásadní a které tak postupem času začnou ubývat nebo vykazovat nižší aktivitu. Např. nedostatek nebo nízká aktivita enzymů metabolismu má za následek nedostatečnou funkci imunitního, lymfatického a celního systému. Negativní efekt není patrný okamžitě a problémy se obvykle začnou objevovat s rostoucím věkem, kdy už tělo neustálé zatížení nezvládá. Zejména v podmínkách psychického či fyzického vypětí a stresu, při zvýšeném výskytu virových i bakteriálních infekcí a s rostoucím věkem nastupuje únava, předčasné vyčerpání organismu, obezita, celková sešlost, zvýšená náchylnost k nemocem. Nedostatečným množstvím nebo nízkou aktivitou enzymů metabolismu je narušena zejména funkce lymfatického systému. Lymfatický systém dosahuje ke každé buňce a jeho správná funkce má pro ni životní význam. Lymfa je tělní tekutina, která odvádí z mezibuněčného prostoru odpadní produkty metabolismu, zbytky odumřelých a poškozených buněk. Obsahuje také bílé krvinky důležité pro správnou funkci imunity. Lymfatický systém se tedy významnou měrou podílí na detoxikaci a obraně organismu. Lymfa ke svému optimálnímu proudění potřebuje pohyb. Proto nedostatek pohybu, jednostranná zátěž, ochablost svalů a podkožních tkání také přispívají k nedostatečnému proudění lymfy a hromadění toxických odpadních látek ve tkáních a kloubech. Mezi příznaky přetížení lymfatického systému patří pocit únavy, těžkých nohou, otoky, bolesti svalů a kloubů, celulitida, kožní onemocnění, bolesti hlavy, nespavost, deprese, trávicí obtíže. Dlouhodobé přetížení lymfatického systému může mít za následek náchylnost k vážným nemocem jako je cukrovka, poruchy imunitního systému, revmatická onemocnění pohybového aparátu a rakovina.


Enzymy a vzhled pokožky a pleti


Hromadění toxických látek a nedostatečná výživa buněk se kromě zdravotních dopadů projevuje i na vzhledu pokožky a pleti. Objevují se předčasné známky stárnutí, nedostatečná hydratace, celulitida, tvorba vrásek, ztráta elasticity, povadlá pleť, zvýšená citlivost, alergie, ekzémy, záněty a otoky. Přípravky řady Biofáze pomáhají zaktivizovat příslušné enzymy ovlivňující tekutost lymfy a krve a podporují tak odvod toxických látek z tkání a přívod výživných látek k buňkám v místě aplikace. Jedinečnost přípravků Biofáze jako enzymoterapie spočívá v tom, že tato metoda není založena na dodávání enzymů uměle vyrobených, ale na aktivizaci a regeneraci enzymů tělu vlastních, a to díky unikátní kombinaci čistě přírodních éterických olejů. Přípravky řady Biofáze jsou určené ke kosmetickému ošetření pleti, k léčení zánětů a ran, k masážím, k fyzioterapeutickému požití, a to jak profesionálům, tak k domácímu použití.

Účinky produktů řady Biofáze – aktivace enzymů tělu vlastních:
 
- revitalizace a vyhlazení pleti
- stimulace obnovy kožních buněk
- redukce vrásek
- zvýšená elasticita pleti a pokožky
- zvýšená hydratace
- podpora rovnoměrného zbarvení pleti a pokožky
- zdravý a mladistvý vzhled pleti a pokožky
- zlepšení stavu celulitidy
- zlepšení vzhledu jizev
- detoxikace organismu
- odstranění energetických blokád a svalových spasmů

Postup kosmetického ošetření pleti s výrobky řady biofáze:

 
Pro účinnost kosmetických přípravků řady Biofáze je vždy nutné použít dvě základní séra a to Sérum geranium a Sérum tymián, ty stimulují činnost enzymů tím, že nejprve pokožku zahřejí (lokálně se zvýší teplota) a následně pak ochladí. Další druhy vybereme dle typu pleti či potíží s pletí.

Po odlíčení a vyčištění pleti pleťovou vodou či hydrofilním olejem nakapeme přibližně 10 kapek Séra geranium do dlaně a rozetřeme po obličeji tak, aby roztok nestékal. Necháme zaschnout a po úplném vstřebání (cca po 10minutách) bez stírání naneseme Sérum tymián, necháme působit stejným způsobem a stejnou dobu. Tyto dvě séra jsou základem ošetření a proto je užíváme vždy. Další séra nanášíme podle problematiky pokožky a požadovaného specifického účinku.

Nakonec pleť ošetříme oblíbeným regeneračním olejem či krémem. Ošetření můžeme 2x týdně doplnit obličejovou maskou.


Účinky jednotlivých sér:
 

Sérum Geranium
prokrvení pokožky, zahřátí a stimulace podkožního vaziva

Sérum Tymián
chladivý účinek, podpora toku lymfy po lymfatické masáži

Sérum Šalvěj
pomoc při sterolových (stařeckých) skvrnách a poruchách pigmentace

Sérum Levandule
odstranění otoků a zánětů, uklidnění bolestí svalů a kloubů při stavech horka, uvolnění psychiky

Sérum Santal
odplavování nečistot z pokožky, odstranění ztuhlosti svalů a zatvrdlin, úprava srdečního rytmu při bušení srdce a tachykardii (aplikuje se na krajinu srdeční)

Sérum Koriandr
tlumení citlivosti nervových zakončení, neuralgických a bodových bolestí, uvolnění blokád na celém těle, pomoc při křečích a svalových spazmech a při stagnaci energie

Sérum Calendula
pomoc při podráždění a zčervenání pokožky, podpůrný prostředek při léčbě ekzémů a lupenky

Sérum Rozmarýn
urychlení odvodu toxinů, pomoc při stresu z přetížení, normalizace napětí svalů, stimulace svalů, uvolnění svalových blokád a ztuhlých kloubů při stavech chladu, odstranění stagnace energie a bolestí páteře

Sérum Bazalka
zlepšení stavu a nebo odstranění keloidů, tukových cyst a jizev po akné

Sérum Túje
 
Atonie lymfatického oběhu, stimulace odtoku tkáňového moku, pomoc při celulitidě a rosacei


Toto specifické kosmetické ošetření je dobré doplnit také ostatními regeneračními a detoxikačními preparáty či alespoň pravidelnými procházkami na čerstvém jarním vzduchu. Každý si jistě najde to své... :-)


Velký seriál o přírodní kosmetice - 4. díl

Dnes opět pokračujeme v našem velkém seriálu o přírodní kosmetice a na zoubek se tentokrát podíváme emulgátorům. Jestliže vůbec nemáte tušení, o jaké látky se jedná, neklesejte na mysli, po dnešním díle budete znovu o něco moudřejší...


Začněme však pěkně popořádku. Co jsou to vlastně emulgátory? Odpověď není složitá. Emulgátory jsou látky, které umožňují tvorbu stejnorodé směsi dvou nebo více nemísitelných kapalných fází nebo které tuto směs udržují. Velmi praktickým příkladem může být voda a olej. Po jejich rozmíchání se ne po velmi krátké době voda a olej oddělí a olej bude "plavat" nad vodou. A právě toto je hlavním úkolem látek označovaných jako emulgátory, které mají za úkol udržet dvě složky pohromadě. Vzniká tak emulze, od toho také název pro celou skupinu látek - emulgátory. Mezi emulze patří zejména krémy, dále pak nejrůznější tělová mléka, holící emulze, odličovací či hydrofilní oleje, zkrátka vše, co obsahuje jak olej, tak také vodu. 

V dnešním konvenčním kosmetickém průmyslu si s emulgátory příliš hlavu nemálou. Na trhu existuje nemálo nejrůznějších látek, které dokáží olejovou a vodní fázi skvěle spojit. A tak často na prvních místech nejrůznějších krémů najdete vodu (Aqua) a dále například známou olejovou fázi/ složku - Parrafinum Liquidum. Je to směs tekutých ropných vysoce rafinovaných uhlovodíků (rafinace = čištění, při kterém se odstraňují nežádoucí nečistoty). Když si dáte takový krém či emulzi na obličej, pokožka sice krásně změkne a zhedvábní, jenomže cítíte, že krém se nevstřebal, že zůstal na povrchu, kde vytváří jakýsi pokožce cizí film. Regenerační účinek se tedy rychle vytrácí a jediné, co vám zůstane jsou ucpané póry... Dále se můžete setkat s kosmetickou vazelínou, tzv. Petroleatum, což je směs polotuhých uhlovodíků získaných z ropy. Jsou 2 typy: žlutá a bílá (to je bělená forma žluté). Vazelína má podobné účinky jako již zmíněný Paraffinum Liquidum.

Co však dokáže vodní a olejovou fázi spojit, jsou jedině emulgátory. Mezi ty nejznámější patří syntetické emulgátory ze skupiny:

PEG - derivátů, tj. sloučenin PolyEthylenGlykolu. PEG deriváty se v kosmetice používají velmi hojně a činí pokožku tzv. pronikavější (ovšem pronikavější také ke škodlivým látkám z prostředí). Jsou navíc v přírodě těžko rozložitelné a dodnes nejsou prokazatelné studie, co se s nimi v našem těle vlastně děje. Navíc se při jejich výrobě používají velmi jedovaté látky, které škodí životnímu prostředí. Poznáte je buď podle předpony PEG nebo koncovky -eth (příklad: PEG-100 Stearate, Ceteareth 33, nebo Steareth-21)

Polysorbáty - jsou o něco šetrnější, ale také patří do skupiny PEG - derivátů (někdy se označují názvem "Tween"). Často používaným polysorbátem je například polysorbát 80, který se vyrábí synteticky a jedná se o směs sorbitolu polymerizujícím s etylénoxidem a olejovými estery s průměrnou délkou polymerového řetězce 80-ti jednotek. O něco jemnější je pak polysorbát 20.

Borax - alias Tetraboritan sodný čili sůl kyseliny borité (konzervant a emulgátor). Dnes se v kosmetice již nepoužívá, ale stále je doporučován na některých stránkách k přípravě vlastních domácích pleťových krémů. Pozor - je vysoce toxický.

A nyní se přelaďme na přírodní vlnu a řekněme si něco o tom, jak se vyrábějí všechny možné přírodní emulze a krémy. Základem je opět voda, případně nejrůznější květové vody, a místo syntetických olejových fází jako je vazelína či Parrafinum Liquidum se používají nejrozmanitější rostlinné oleje či másla (často také v bio kvalitě) - např. mandlový olej (Prunus Amygdalus Dulcis Oil) nebo Butyrospermum Parkii Butter (bambucké máslo). Vodní a olejovou fázi opět dokáží spojit pouze emulgátory. Mezi ty přírodní, které jsou povoleny v certifikované přírodní kosmetice, patří:

Včelí vosk, lanolín, sojový lecitin - všechny tři jsou na dnešním trhu sice nejdostupnější, ale jejich emulzní schopnosti jsou jen velmi slabé. Často jsou doporučovány v receptech pro domácí výrobu kosmetiky.

Cetearyl Alcohol - přírodní rostlinný emulgátor, zahušovadlo a změkčovadlo. Jedná se o mastný alkohol přírodního původu. 

Behentrimonium Methosulfate - opět přírodní emulgátor, je získáván z geneticky nemodifikovaného brukev-řepkového oleje. 

Glycerol-stearát (Glyceryl Stearate) vyrábí se z přírodních surovin (kokosového oleje, palmového a palmojádrového oleje) a slouží jako konzistenční činidlo v emulzích. Velmi snadno se používá,  umožňuje realizaci krásných, hladkých a smetanových krémů. 

Stearamidopropyl dimethylamine - v přírodní kosmetice se používá jako náhrada silikonů, zejména pak v kondicionérech. Je přírodního původu z brukev-řepkového oleje.

Cetearyl Olivate, Sorbitan Olivate - obojí získáváno z olivového oleje.  Dohromady známy pod obchodním názvem Olivem 1000.  

Sodium Stearoyl Lactylate - vyrobený z rostlinné kyseliny stearové a kyseliny mléčné. 

Polyglyceryl-3 Methylglucose Distearatepřírodní emulgátor a zvláčňující prostředek.   

Polyglyceryl-4 oleate -  ester olejové kyseliny a polyglycerinu. Povolený také certifikátem EcoCert. 

 

Pokud máte po přečtení článku chuť vyrobit si svůj vlastní přírodní krém, není nic lehčího než objednat si pár základních surovin, nějaký ten emulgátor a tvořit :-) A jestliže máte své oblíbené recepty nebo chcete cokoliv sdělit, není nic lehčího, než napsat do komentáře pod tento článek...